Col des Mines

Region: Swiss - Valais

Kam: Tzoumaz (1638 m) - Col des Mines (2320 m) - Croix de Coeur (2174 m)

Kdo: Ladat, Simca, Peta, Michal, Zuzka, Marta, Heny, Marketa
Kdy: 12.10.2008

Od vypravy na Rodosex a nasledneho BBQ jsem nepodnikli zadnou vyznamejsi cesko-slovenskou akci. V tomhle mel Michal uplnou pravdu. A my mu vsichni zase dali za pravdu, ze je s tim potreba neco udelat.

Slovo dalo slovo, sesli jsme se u HQ Nestlé (nebo to bylo u Heny pred barakem?), domluvili se ze pujdeme na Cabane Rambert, nalozili se do dvou aut a vyrazili. Michal mel jeste pred odjezdem spasny napad, aby si kazda posadka vzala vysilacku. Heny totiz v aute tak dlouho "zadonila", ze uz na "rambertovic" chate byla, az jsme nevydrzeli a zmenili plan - misto chaty (z dalnice zahnout doleva) pujdeme, jak prapuvodne navrhoval Michal, na Col des Mines (z dlanice zahnout doprava).

Vysilackama domluveno s druhou posadkou a i pres jiste zmatky s vyjezdama a smerama z dalnice, jsme nakonec pristali v Tzoumaz. Tam pekne botky na nozky, baglicky na zada a hura na to.

Michal rozpravel nejake zajimavosti o naucne ztezce po ktere jsme se vydali, my delali ze poslouchame a vesele jsme slapali udolim vzhuru. Napred pekne kolem potoka, pak kousek podzimne barevnym lesem, pak mezi cimsi zakrslim a tak dal a tak dal...

Oni ty barvy podzimu vubec byly uzasne - od brusinkove cervene, pres mechovite zelenou, arnikovite zlutou, stromove zlatavou, zakrsle zeleno-cervenou, chmirive bilou, az po listove rudou. Proste krasa!

Cesta do sedla byla prijmena, nic narocneho. Takova mirne delsi nedelni prochazka. Clovek mel cas se pobavit o vsem moznem, pokochat se kolem, vyfotit se a namlsat se zapomenutyma boruvkama.

Protoze jsem byly radna cesko-slovesnka skupina, na Col des Mines jsme si neodpustili opuletni pick-nick (dokonce byl i chleba ve vajicku).

Ze sedla jsme se pustili smerem na Croix de Coeur. Sli jsme ve svahu nad Verbier a jeho sjezdovkama, mistama mezi peruanskyma vinicema (nevim proc tak rikame lavinovym zatarasum). Cesta se mirne svazovala, obcas se trochu vic zakousla do svahu.

No a protoze jsme vsichni meli takovy nedelne odpoledni pocit, rozhodli jsme se na Croix de Coeur trosku zdrzet. Ona tam je totiz bufik (shodou okolnosti to byl posledni den, kdy meli otevreno; pak az v zime pro lyzare). Tak jsme si sedli na vernadu, pozorovali startujici paraglajdisty a ucucavali svoje koly, rivelli, piva a kaficka. Jen ten zakusek k tomu chybel. Ani se nam pak nechtelo jit dal.

Kdyz jsme docucali, nabrali jsem zpatecni kurz smer Tzoumaz. Vlastne to bylo primo dole v udoli pod Croix de Coeur. Kousek jsme sli po polni silnici, pak to vzali pesinkou, pak jsme se ocitli v lese a tak to slo porad nic a niz. Az do Tzoumaz.