La Réunion - stripky z ostrova

Region: Francie - La Réunion

Kam: St. Gilles les Bains, Cilaos, Le Souffleur, La pointe au sel, St. Pierre, La Pont Suspendu de Riviere de l'Est, Coule de lave, lavove pole, Le Souffleur d'Arbonne, St. Philippe, Grand Anse, St. Joseph, Bras-Panon, Le Colosse, St. Andre, Ste. Suzanne, Le phare de Ste. Suzanne, Pas de Bellecombe, Piton de la Fournaise, Jardin d'Eden, majak v Ste Suzanne

Kdo: Ladat, Simca
Kdy: 15.11.+20.-24.11.2008

Ile de la Réunion - ostrovem krizem krazem, kolem dokola, tam a zase zpatky... Aneb par dni ostrovem ctyrkolmo.

15.11. - St. Gilles les Bains

Po dlouhem cekani, po 24 hodinove zastavce v Parizi, po nekonecnem letu z CDG na RUN, po stastnem najiti kufru, po vyzvednuti voucheru, map a dalsich vselijakych nezbytnosti u okynka cestovky a po nekolika minutach dohadovani se s ridicem, jsme se pohodlne uvelebily na zadnich sedadlech transitu a koukali rozespale kolem, kde ze nas to ten velky Airbus vlastne vylozil.

Sofer se snazil proklickovavat sobotni zacpou, vetsina spolucestujicich v transitu pospavala, radio broukalo mistni melodie prokladane telefonaty ostatnich ridicu stezujicich si na tu desnou zacpu ("jsem na ceste z trhu, chudat zena uz hodinu ceka s obedem"), nas sofer byl viditelne nervoznejsi (to asi z tech zkratek, kteryma se nam snazil prodlouzit cestu) a z nas tekl pot i navzdory snaze plne pustene klimatizace (no ano, bodejt by taky ne, kdyz jsme prijeli ze zimnich Alp v mansetrakach a dlouhych rukavech do triceti stupnoveho leta).

A jaky ze byl nas prvni dojem z Reunionu? Exoticky, to ano - pole s cukrovou tritou slibujici prijmene vecery u rumicku, palmy, bananovniky atd. Na prvni pohled to vypadalo jako chudsi Francie (tedy nekdy vyrazne vic chudsi), ale s lidmi usmevavymi, ne tak uhonenymi a pohodovymi. Take se tam hodne stavelo a opravovalo (casto z grantu EU). No a samozrejme vse dychalo velice dovolenkove s nadechem dobrodruzstvi - to diky mori vsude kolem a zelenym prikrym horam uprostred.

Jako jedny z poslednich nas sofer vyhodil v St. Gilles les Bains v hotelu Alamanda (velice jednoduchy hotel, s mini-pokojikama, ktery sice na prespani staci vic nez dost, ale dovolenou bych v nem travit nechtel), kde nasledovala rychla sprcha, prevleknuti se do letnich veci a hura na obhlidku okoli.

Plaz byla kousek od hotelu (~100m) jen jsme chvili bloudili, nez jsme nasli tu spravnou cestu. More, pardon, Indicky ocean byl prijmeny, osvezujici, plny zivota, koralu a jak jsme videli pozdeji i plny sily.

Zbytek dne jsme se pak "poflakovali" po okoli, pripravovali bagly na dalsi dny, poveceri v hotelu, dali si rumicka v baru a spokojene se poskladali k spanku v nasem mini-pokoji.

16.-19.11.

viz zde

20.11. - Cilaos, St. Gilles les Bains

Ctvrtek byl prvni den, kdy jsme rano nemuseli balit batuzky, nazouvat turisticke boty a nemuseli slapat zase o "gite" dal. A tak jsme si misto toho dali poradnou snidani v hotel Le Vieux Cep a rozhodli se udelat si prochazku v Cilaosu.

Cele dopoledne jsme ztravili okukovanim baracku postavenych v mistim stylu, ocumovanim pomniku na namesti, navstevou kostela, prohlizenim kyticek a kvitecku a navtevou mistniho super-marche, kde mimojine prodavali vanocni koulicky, kolekce a cokoladove Mikulase (pro stredoevropana nezvykly pohled pri triceti stupnich). No a protoze bylo vedlo a my meli cas, neodpustili jsme si koupanim v hotylku Le Vieux Cep. Proste klidne a pohodove dopoledne.

Sofer nas vyzvedl chvili po obede a zamiril uzasnymi serpentynami smerem z Cirque de Cialos na pobrezi, pak dal pres St-Louis a St-Leu az do St. Gilles les Bains.

Tam jsme ze sebe po ctyrech dnech shodili vsechny ty zaprasene a upocene veci a bo vecer byl prijemny, vyrazili jsme na prochazku do centra St.Gilles - do pristavu, na obhlidku obchudku na hlavni ulici i s jejich "zimni" vyzdobou a samozrejme jsme si nemohli odpustit romanticky vecer na plazi.

21.11. - Le Soufleur, La pointe au sel, St-Pierre, La Pont Suspendu de Riviere de l'Est, Coule de lave

Protoze ani ja ani Simca nejsme schopni tvrdnout cely den na plazi, cekalo nas v patek rano na parkovisti pred hotelem pronajate auto. Pristi dny jsme meli v planu projizdet ostrovem krizam krazem po skoro vlastni ose.

Nasim prvnim cilem bylo misto mezi St. Leu a L'Etange Sale les Bains zvane Le Soufleur - je to misto, kde pobrezi neni chraneno koralovim utesem a ohromne vlny Indickeho oceanu se plnou silou vrhaji na pobrezni utesy kde se tristi a memi se v uchvatne prirodni divadlo. Sila nejvetscih "suflér" byla neuveritelna. Predstavte si, ze se par metru od vas s neuveritelnym buracenim roztristi vlna o skalu, vymrsti se do vysky druheho patra a pak zkrapi cele siroke okoli. Je to uchavatna podivana a pro fotografa az nebezpecna. Da se tam cekat stale na nove zabery snad cely den.

U "suflér" je take La pointe au sel, kde se pry klasickou starou metodou vysusovanim ziskava morska sul. Je tam i muzeum, ktere jsme ale nevideli.

Od soli a "suflér" jsme zamirili do St-Pierre - oded a navsteva trziste snad se vsim moznym, co by si turista mohl chtit koupit. Pak jsme pokracovali pres Le Tampon smerem na vulkan Piton de la Fournaise (2510m). Ale cim jsme byli vys, tim bylo horsi pocasi, az se zhusta rozprselo. Na sopku jsme v tu ranu mohli zapomenout. Nahrani reseni bylo sopku objet kolem dokola... Cestou jsme zastavili na vysutem moste La Pont Suspendu de Riviere de l'Est a take na lavovych polych Coule de lave.

Coule de lave je jednim z mist, kudy se vali lava z Piton de la Fournaise do more. Cestou samozreme bere vse, co ji stoji v ceste. Tak se cas od casu stava, ze odnese i silnici co vede pres Coule de lave. A tu pak museji postavit znovu a pak zas a je pravda, ze to asi byla nejlepsi silnice, po ktere jsme na ostrove jeli.

Pomalu jsme se zacali ztacet zpetky a zamirili na St-Gilles. Ale po ceste se nedalo se nezastavit na Le Soufleur d'Arbonne a take jsme dostalli velkou chut na to se vykoupat. Zastavili jsme se kousek od St-Joseph na plazi Grand Anse, kde nas privitala cedulka s varovanim proti zpetnym proudum a zralokum.

22.11. - Bras-Panon, St. Andre, Ste. Suzanne

Na sobotu jsme si naplanovali vypravu na druhou stranu ostrova.

Napred jsme jeli do Bras-Panon  do muzea vanilky. Tedy ono neslo o muzeum, ale spis o "tovarnu" na zpracovani vanilky - na suseni, trideni, kontrolu atd. Nemel jsem tuseni, ze veskera vanilka na ostrove se musi napred kvitek po kvitku rucne opylit, ze vlastni zpracovani zklizenych "lusku" pak trva minimalne rok a ze se pri tom muze pokazit takova spousta veci.

Z Bras-Panon jsme nabrali smer na St-Andre a jeho Le Colosse - jeden z hinduistickych chramu ostrova. Barvami jen hyril a pro nas byl proste uzasny, bo podobne veci jsme do ted znali jen z televize. V malem parku prilehajicim k chramu jsme taky meli stesti na par jesterek, na ptacky co si delaji zavesena hnizda a na manga, u kterych jsme chvili dumali, jak vlastne takove mango vypada, kdyz je zrale...

Pak jsem popojeli kousek dal do Ste. Suzanne, udelali si maly picnic a prosli se kolem majaku. Pri te prilezitosti jsme ponekud zakufrovali a zpatky k autu se dostali vysuseni jak slanecci odpolednim sluncem.

Vecer jsem zasli na koktejl u plaze v St-Gilles, kde jsme okukovali surfarske umeni a "odborne" hodnotili jejich pady do vln.

23.11. - Piton de la Fournaise, Jardin d'Eden

V nedeli rano jsme si trochu privstali. Pred pokojem nas privitali sneci a v jidelne na zahrade hejno hladovych ptaku, kteri cekali na prilezitost, kdy by si mohli ukrast neco z talire.

Cilem dne byla sopka Piton de la Fournaise. Rano bylo krasne a my doufali, ze by to na podruhe mohlo vyjit. Jenze nevyslo. Pocasi na ostrove umi byt hodne nevyzpytatelne a nam jednoduse nepralo. Nez jsme se dostali na prasnou silnici vedouci ke krateru, bylo uz zatazeno, foukalo a z krateru jsme nezahledli ani kousicek. Proste zatazena smula... A cestou dolu to nebylo o moc lepsi, i kdyz nam mraky obcas sem tam dovolili nahlednout pod poklicku.

To az na pobrezi pak bylo krasne, slunickove, teplo, nedestive a vubec nadherne.

Abychom si trochu vynahradili smulu ze sopky, vydali jsme se do botanicke zahrady Jardin d'Eden v St-Gilles. A kolem kyticek a kvitecku jsme vydrzeli skakat cele odpoledne. Meli jsme opet stesti na jakousi jesterku (ale smulu na chameleona), prohledli si zazvor a obdivovali se lotosum. A do toho prazilo slunicko a bylo krasne a vsechno spatne pocasi z Piton de la Fournaise bylo navzdy zapomenuto, i kdyz jsme krater te sopky ani koutkem ocka nezahledli...

24.11. - St. Gilles

Pondeli byl nas posledni den na Réunionu. Cesta na letiste pripadla na odpoledne a my se rozhodli si rano v klidu zabalit a dopoledne proflakat u hoteloveho bazenu. Jak rozhodnuto, tak i udelano... a bajecne se nam to libilo.

Po deviti uzasnych dnech na Réunionu nas cekala dalsi ostrov, ostrov kousek vic na vychod - Mauritius...