Dents du Midi

Region: Swiss - Valais

Kam: Van d'en Haut (1394 m) - Lac de Salanfe (1925 m) - Col de Susanfe (2494 m) - Cabane de Susanfe (2102 m) - Dents du Midi/Haute Cime (3257 m)

Kdo: Ladat, Simca, Marketa
Kdy: 20.-21.09.2008 

Dents du Midi je dominatni hreben horni casti Zenevskeho jezera. Je tvoren 7 zuby:

• La Cime de l'Est (3178 metres, 10,426.51 feet)
• La Forteresse (3164 m, 10,380.58 ft)
• La Cathédrale (3160 m, 10,367.45 ft)
• L'Éperon (3114 m, 10,216.54 ft)
• Dent Jaune (3186 m, 10,452.76 ft)
• Les Doigts (3205 m, 10,515.09 ft and 3210 m, 10,531.50 ft) or Doigts de Salanfe
• La Haute Cime (3257 m, 10,685.70 ft)

A prave ten nejvyssi a nejizneji-zapadnejsi (La Haute Cime) se stal cilem nasi vikendove vypravy. Uz jsme po nem dlouho koukali a konecne jsme se "rozhoupali".

Jako vzdy jsme se provedli uvodni priblizeni az do udoli Van d'en Haut (1394 m) autem. Z Van d'en Haute jsme pak nabrali prikre stoupavy kurz smerem na Barrage de Salanfe (1925 m). Tahle cesta pro nas nebyla nicim novym, bo ji zname uz skoro nazpamet (viz. tady, tady nebo tady). Tedy ja a Simca jsme si nestezovali, ale od poloviny kopce na prehradu jsme museli motivat Marketu slibem alepson tretinky piva na Auberge de Salanfe (1950 m). Zabralo to a statecne "klopitala" vzhuru.

Kdyz pak s chuti vychutnavala odmenu a kochala se vyhledem, ani jsem nemel odvahu ji ukazat, co ji ceka nasledujici den.

Ale tretinka mistniho piva ji vzpruzila a tak jsme po pul hodince s usmevem vyrazili smerem na Col de Susanfe. Napred jsme sli kus "po rovince" kolem jezera, pak pres plan a pak jsme zacali stoupat a stoupat a stoupat (mimochodem, je slovo "stoupat" a "Stoupa" nejak bribuzne?). Cesta byla prijemna, mistama stisnena ve svahu, az kousek pod sedlem se meni v sut a kameny, proklickuje malou souteskou s retezy na pridrzeni a nakonec se vyklube kousek pod Col de Susanfe (2494 m).

No a protoze po 1100m stoupani byl Col de Susanfe vrcholem nasi sobotni trasy, udelali jsme par "optimistickych" fotek a zacali lezt na druhe strane sedla dolu - udolim Susanfe smerem na Cabane de Susanfe (2102 m), kde jsme nocovali. 

Vecer na chate by byl vcelku klidnym, nebyt Marketiny snahy se naucit hrat kanastu (uz jste slyseli o nekom, kdo by zaviral a mel v ruce 426 bodu?), nebyt nekolika lahvy bileho a nebyt Marketina noveho ctitele. Uzili jsme si dost!

Take nas docela prekvapilo, ze jsme na kabanu potkali nase stare zname z Bintallhutte (nad jednou z lahvy vina jsme se shodli, ze svet je maly a svycarske Alpy jeste mensi). Take nas pozde v noci prekvapil Marketin novy ctitel, kdyz se v dost spolecensky unavem stavu snazil najit svoji postel (a bohuzel lezel kousek od nas; si neumite predstavit, jak desne v noci chrapal!!!). A do tretice me ve ctyri hodiny nad ranem prekvapil kozorozec, ktereho jsem vzbudil pri nocne-chladne-mlhave-roztresene ceste na zachod (do ted nevim kdo z nas dvou byl vic vyjevenej, ale mel vetsi rohy a tak jsem se s nim nehadal).

Rano nas vzbudilo krasne, i kdyz chladne, pocasi. Simca s Marketou trochu hudrovali, jestli na ten "hót sim" opravdu musime... ale prece to nevzdame, no ne? Cestou zpatky nahoru na Col de Susanfe jsme meli 392m metru na to, abychom se poradne probudili. A ranni sedlo nas privitalo uchvatnym pohledem dolu do udoli, kde lezi jezero Salanfe.

Ze Susanfu nas pak cekalo perne prikre stoupavych 763m smerem vzhuru na La Haute Cime. Cesta je to opravdu prikra, neznacena, ale vetsinou dobre proslapana (tedy az na par mist, kde se ztraci na skale). Vetsinou se jde po "sypavem" povrchu. Nam ze zacatku nahravalo, ze zem byla zmrzla.  A tak jsme stoupali, obcas odpocivali, obcas opatre koukali kolem (prece jen si clovek musel davat pozor kam slape, bylo to dost prikre), az jsme dolezli na hranici snehu (kde Marketa dosla k zaveru, ze jeji hulky s nesundatelnym krytem dolniho hrotu jsou uplne na nic), a kde to skupinka, ktera lezla pred nami, definitivne vzdala.

K te skupince - bylo to spanelsky mluvici skupinka, ktera nas prebehla o nejakych 200 metru niz behem nasi pauzy. Sli docela nalehko a bylo znat, ze jim studeny vitr a kolem lezici snih nedela moc dobre. Docela jsem se i divil, ze si na to vubec troufli. Ale udelali mi radost, protoze cestou ze sedlal Susanfe jsem nekde potratil rukavici. A jedna z tech spanelsky mluvicih slecen ji mela. Bylo na ni znat, ze mi ji vraci dost nerada, protoze takhle ji nezabla alepon jedna ruka. Ale rukavici jsem dostal zpatky a tak posilam na dalku do Spanelska moje velke diky za jeji nalezeni!!!

Mno tedy... to jsem odbocil... Dosli jsme az na hranici snehu. Po chvilce jsme vykoukli na Col de Paresseux (3056 m). Zbyvalo nam poslednich 201m k vrcholu. Chvili jsem vahal, jestli se do toho opravdu pustit. Cesta nevypadala nejlepe (po skale, prikre nahoru, uzka cesticka v prudkem svahu a snih). Ale proti nam se vraceli nasi znami z Bintallhutte a ze pry to sice vypada spatne, ale kdyz si clovek da dobry pozor, ze se to da. A tak jsme vyrazili na vrcholovy finish. Byla to docela fuska. Snih klouzal, clovek si musel davat opravdu dobry pozor, ale dalo se to zvladnout...

Tech poslednich 201 metru nam zabralo asi hodinu. Ale zvladli jsme to. Marketa zarila pychou, ze to zvladla a ze se vyskrabala tak vysoko (jeste netusila, jak ji druhy den budou bolet nohy). Vrsek La Haute Cime byl cely pokryty ledem, takze jsem se jakz takz ukotvil mezi vycnivajici skali, udel par fotecek smerem na Zenevske jezero zakryte mraky a hrebenu Dents du Midi a hura dolu. Nejhorsi byl sestup zpatky na Col de Paresseux. Snih totiz pod naporem slunicka trochu povolil a desne to klouzalo.

Sestup zpatky do Van d'en Haute byl docela dlouhy (1863m prevyseni). Sli jsme stejnou cestou jako v sobotu. Marketa si i cestou zpatky vyminila pauzu na pivo, ale sama pak prohlasila, ze ji nohy spis ztuhli. K autu pak doklopitala, svalila se na zadni sedacku a (marne) doufala, ze ji nohy nebudou v pondeli moc bolet.