Grande Dixence

Region: Swiss - Valais

Kam: Lac des Dix (2365 m) - Cabane de Prafleuri (2662 m) - Col de Prafleuri (2965 m) - Col des Roux (2804 m) - La Barma (2458 m) - Pas du Chat (2372 m) - Cabane des Dix (2928 m)
Kdo: Ladat, Simca, Heny, Jeroen

Kdy: 26.-27.07.2008

Co je lepsi nez jeden chozeni po horach? Dva dny!!!

Presne na tohle jsme mysleli pri planovani vikendu. V oblasti kolem prehrady Grande Dixence jsme sice uz nekolikrat byli, ale tentokrat nas zlakal vystup na Col de Prafleuri (2965 m), prespani na Cabane de Prafleuri (2662 m) a vystup k Cabane des Dix (2928 m).

A tak jsme v patek zavolali na caban, zamluvili misto, v sobotu vzali Heny&Jeroena (po peripetiich s hledanim se po Vevey a Clarens) a plni ocekavani vyrazili smerem k upati prehrady Grande Dixence. Tam jsme nechali auta (ano dve auta, bo Heny&Jeroem s nami jeli jen na sobotu), zhledli nad nami se tycici betonou stenu a svorne se shodli, ze ~200m delicich nas od horni koruny prehrady nedosahenme pomoci vlastni energie, ale ze vyuzijeme sluzeb lanovky. Ostatne je z te pohupujici se lanove kabinky krasny vyhled na prehradu.

U horni stanice lanovky jsme zkoukli turisticke znacky, ktere nam zlutave ohlasili "Cabane de Prafleuri 1h50".  A tak jsme zlutave vyrazili. Napred kousicek po ceste kolem jezera, pak odbockou doprava smerem nahoru, pak kolem nejake boudy ktera ma buhvico spolecneho s prehradou (a odkud je krasny vyhled, jak na prehradu, tak i udolim smerem na Sion) a od ni pak dal po zlutave znacce zelenym udolim, pres hory a doly, bystriny a potoky az na Cabane de Prafleuri.

U cabanu jsme rozbyli zakladni tabor a rozhodli se pro obidek z vlastnich zasob doplneneho horkou cokoladou a cajem ze zasob cabanu.

Po obidku se od nas odlila Heny s Jeroenem. Oni zamirili zpatku dolu, a ja se Simcou opacnym smerem vzhuru na Col de Prafleuri. Cestou jsme plasili stada kozorozcu a asi po hodince a ctvrt chozeni a lozeni po kamzicich ztezkach jsme dorazili bez problemu dorazili na Col de Prafleuri. Je tam hezky vyhled na Cleuson a refuge de St. Laurent (viz zake tady) a take na Mont Fort (3328 m). Ale pohled to by zneklidnujici... Pres Mont Fort se valil bourkovy mrak primo na nas a tak nam nezbylo nic jineho, nez se dat na rychly ustup zpet ke cabanu. Sice nas po ceste stihlo omocit par kapek, ale nastesti jsme dorazili v cas. Jen co se za nami zabouchly devre cabanu a my shodili bagly v utilne jidelne, venku se zacali zenit vsichni certi - blesky, hromy, silny dest.... A tak zustalo to az do rana.

Kdo nekdy spal na horske boude vi, ze vecery jsou dlouhe. My je stravili hranim domina, labuzirovanim nad veceri (zeleninova polevka, bramborova kase s hovezim, jablecny zakusek), povidanim se spolunoclezniky o zazitcich z hor, hygienou (tenhle kaban ma dokonce i sprchu, jake to prijemne prekvapeni) a pokousenim se usnout v loznici pro 16 chrapajicich horolezcu (nevzali jsme si spunty do usi, jaka to chyba).

Druhy den rano pak brzo vstat, snidane v sest, a hura na druhy den vyslapu. Venku se pres noc vyprselo a den byl jako vymeteny. My nasadili smer na Col des Roux (2804 m).  Na rano to byla dobra rozcvicka - 142 metru  primo nahoru skoro rovnou od chaty. Ale namaha se vyplatila... rozhybali jsme se, rozdychali plice a odmenil nas nadherny rani pohled na Lac des Dix. A k tomu nam jeste poral kozorozec hezky den.

Z Col des Roux jsme sestoupili dolu na La Barma (2458 m), od La Barma na cestu vedouci kolem jezera Dix (jak byla sobota ve znameni kozorzcu, tak nedele byla ve znameni svistu) a po ni az na rozcesti Pas du Chat (nekockov) u horniho konce jezera, kde se cesta delila na smer na Arollu a na Cabane des Dix. My jsme se, po chvilce tapani (cesta byla sesuta a my chvili hledali ten spravny smer), vydali smerem na Dix.

Cesta stoupala a rychle menila charakter alpskych luk na udoli protazenem ledovcem. Asi po dvou a pul hodinach nas dovedla az na dohled naseho cile - Cabane des Dix (2928 m) a na pozadi Glacier de Cheilon (jakkoliv jsem cestou nahoru propotil a vyzdimal dve tricka, tenhle pohled stal za to).

Cabane nas pobavil a potesil zaroven. Za prve je hned pod kabanem rozcesti, kde doleva se jde na Pas de chevre (tedy nekozov) a doprava zpatky na Pas du chat (tedy nekockov). Za druhe tam maji vskutku originalni panoramatickou sprchu. A za treti jsme se rozhodli vyuzit pohostinosti mistni kuchynky a dat si polevku spolecne se zbytkami vlastnich zasob.

Ale dost ocumovani. Zacal foukat vitr, na nebi se objevili prvni mracky a byl cas myslet na navrat. Tedy zklopitat dolu  na "nekockov" a pak dlooouhou cestou kolem jezera Dix zpatky k prehrade a k lanovce.

Bohuzel cestou nas dohnal dest a aby toho nebylo malo mistni kravy se rozhodli, ze nam cestu zpatky zpestri zatarasenim cesty. Ale nezastavili nas - i pres neprizen pocasi a krav jsme kolem put pate dorazili zpatky k autu.