La Réunion - trekking

Region: Francie - La Réunion

Kam: Le Belier (1256 m) - Col de Fourche (~1900 m) - La Decouverte (1710 m) - La Nouvelle (~1400 m) - La Plaine aux Sables (1410 m) - Les Trois Roches (1226 m) - Marla (~1580 m) - Col de Taibit (2081 m) - Ilet des Salazes (1566 m) - Ravine de Zitte (997 m) - Cilaos (~1200 m) - Le Bloc (1380 m) - Caverne Dufour (2478 m) - Gite de Caverne Dufour (2479 m) - Piton des Neiges (3071 m)

Kdo: Ladat, Simca
Kdy: 16.-19.11.2008

Den 1: Le Belier - La Nouvelle

Rano vyzvednuti v hotelu v St-Gilles-Les-Bains, bagly naskladany spolecne s nami do dodavky, nabran smer na St-Denis a pak dal kamsi vzhuru po cim dal klikatejsich silnickach (byt zvykli z Alp, prece jen jsme na to s uzasem koukali) az usmevnym ridicem vylozeni nad vesnici La Belier. To byl zacatek naseho ctyrdeniho putovani zelenym srdcem ostrova Réunion.

Prvni den je prvni den. Poprve na jizni polokouli, poprve trek tropickou krajinou, prvni zkusenosti s divokou prirodou ostrova... zkratka a dobre prvni kroky jsme hltali s ocekavanim a velkym nadsenim.

Od vesnicky La Belier jsme nabrali smer na Col de Fourche. Napred jsme slapali kus po silnici az kousek nad vesnicku La Belier. Pak jsme odbocili do "zelene steny" vegetace a nechali se vest zelenou pesinkou stale vys. Jak jsme satoupali ubocim krateru Cirque de Salazie vzhuru, mijeli nas cim dal uzasnejsi pohledy dolu na jeho dno. A vsude bylo zeleno, zeleno, zeleno...

Vedle "normalnich" kyticek ktere zname z nasich luk, byla k videni i opravdova exotika - kyticky co zname z pracne piplane riviery v Montreux vedle kyticek co nezname vubec, nebo v prikope plevelne rostoucich kala. Radost pohledet...

Take jsme se seznamili s ptackem tec-tec. Rikaji mu "pruvodce poutniku", bo si s oblibou sedava blizko cesty kousek pred vas, necha vas projit a pak zase popoleti dopredu a sedne si u cesty kousek pred vas. Tohle ho bavi i po nekolik kilometru.

Behem laskovani s tec-tecem jsme se priblizili pod sedlo Col de Fourche, ktere nas privitalo ponekud zamracene. Ale byli jsme skoro nahore, uz jen par schodu, protahli se kolem kaplicky, a byli jsme na vrsku. Prvni vystup na druhe strane polokoule byl za nami.

Rychle jsme zhltli svacinu, porozhledli se po zamracenem okoli a nabrali smer na La Nouvelle. Cesta pomalu klesala dolu, norila se do lesa s vetvema obalenyma lisejniky a mirila na dno Cirque de Mafate. A my slapali, chvilema oddechovali, obcas se propletali mezi necim listnate-pichavim, obdivovali mistni endemicke druhy, az se nam po par hodinach klopitani cestou-necestou ukazala vesnice La Nouvelle.

La Nouvelle je mala vesnicka, domky prevazne z vlniteho plechu, kolem kazdeho par policek a bananovniku, uprostred vsecho travnata naves s malym kramkem, ubytovna a jidelna pro turisty, nezbytny kostelik s externi zvonici a na navsi se susici pradlo.

My se az do vecera poflakovali po okoli a take vyuzili cas na omyti prachu posbiraneho behem prvniho dne. Vecer pak byla spolecna vecere - varena ryze, trocha brambor, salat ze chou, fazole a maso v omacce, co silne pripominalo i s kostma nasekane uzene. A k tomu vsemu spousta omacky z palive papriky a samozrejme Dodo.

Vecer pred spanim jsme pak jeste obdivovali hvezdy - nikde kolem zadne svetlo a Jizni kriz vypadal presne tak, jak jsem si ho predstavoval podle dobrodruznych knizek.

Den 2: La Nouvelle - Marla

Rano jsem nemohl dospat. Nevim, jestli to bylo nedockavosti nebo diky casovemu posunu. Zatimco Simca spokojene dochrupovala, ja vybehl ven obivovat orosene kyticky. 

V La Nouvelle jsme vydrzeli az do snidane (mangova ci bananova marmelada neni vubec spatna), pak utahli boty a konecen vyrazili na druhou etapu.

Napred se slo lesem, stejne jako predesli den (chvili nahoru, chvili dolu, obcas se protahnout kolem neceho pichlave-listnateho a tak). Pak se zacalo klesat a asi po hodine jsme vysli na rovine La Plaine aux Sables s jejimi bizardne zakrslimi keriky. Take jsme tam narazili na starou pasteveckou boudu postavenou jak jinak nez z vlniteho plechu. Jen by me zajimalo, na co tam ti pastevci za dlouhych veceru myslivavali.

Z pisecne plane jsme si to zamirili smerem na Les Trois Roches. Zase se slo mistnim porostem, zase chvili nahoru a pak o to vic dolu, zase jsme se divili kde vsude je mozne narazit na malou kaplicku s nezbytnym vlnitym plechem, az jsme po dalsi hodince chuze dorazili do udoli s rickou a k vodopadu Les Trois Roches.

Tri skali je vlastne souteska otvirajici se z niceho nic v zemi. Jako by v danem miste proste jen tak pukla zemska kura. Je hluboka a uzka a kolem ni je spousta malych jezirek a v nich plno pulcu. My chvili obdivovali vodopad, chvili si maceli nohy v chladive vode, chvili se bez uspechu snazili primet zabu k portretove fotce a chvili bloumali po okoli, az jsme narazali na kravi lebku a rekli si, ze je cas jit dal.

Dalsi kus cesty nas vedla ricka. Sli jsme proti jejimu proudu vzhuru pomalu se uzicim udolim. Zelen postupne mizela, az se slo v mesicni krajine - kolem tmave-sedive az cerne drolive kameny vetsinou s velice oblymi hranymi. Az na obcasny zavan horkeho vetru bylo absolutni ticho. Slunicko prazilo a my meli pocit, ze jdeme zakletou krajinou. Po chvili pak udoli zcela prekvapive koncilo a cesticka nabrala smer vzuru. No a my samozrejme s ni.

Spoceni az za usima jsme se plahocili vzhuru. Skoro pod vrcholem stoupani jsme pak narazili na prvni pavucinu. A pak dalsi a dalsi. Pavuciny to byli vetsinou natazene mezi dvema stromy ci vetvemi, casto pres cestu, jejich horni vlakno, na kterem vyseli, vypadalo jak rybarsky vlasec a uprostred vseho si trunil pavouk velky jak lidska dlan s cernym sametovym telem a zlute cernyma dlouhyma nohama. Mistni mu rikaji bib a ma rad horka, sucha a skalnata mista.

"Pavouci cesta" nas po chvili dovedla na svuj vrchol, tam se prehoupla do dalsiho udoli, kteremu ted rikame pavouci, bo bylo horke, suche a skalnate a clovek se musel dobre divat pred sebe, aby se bibum nezamotal do pavuciny. Brrrr

Z pavouciho udoli pak vedla dalsi prudce stoupajici cesticka. Vystup po ni byl obtizny. Ne kvuli tomu, ze by byla tak prudka, ale kvuli tomu, ze jsme byli doslova vysuseni od slunce a od vsudypritomneho vedra salajiciho z cernych kamenu.

Hned nad hranou udoli se pak okoli cesty radikalne zmenilo. Pohltil nas husty les, v nem sem tam kvitko, klikatici se cesticka a Marla uz temer "za rohem".

Marla je jeste mensi vesnicka nez La Nouvelle. Ale s vlnite-plechovym snack barem!!! Nez jsme nasli nasi  nocleharnu chvili jsme bloudili. Pak si dali rychlou sprchu a vyrazili na "pruzkum okoli". Nasli jsme vlnite-plechovy kostelik, videli stado zviratek, za snack barem nasli vyhozene stare skolni lavice a mistni vorisek si nas vybral za nove kamarady. Proste pohodovy podvecer.

Den 3: Marla - Cilaos

Rano jsme bez vetsich prihod po snidani vyrazili dal. Hned za Marlou se zacalo stoupat vzhuru na sedlo Taibit a mezi stromy se nabizeli kouzelne pohledy dolu na Marla. Cesta do sedla ubehla rychle, protoze jsme vyrazili jeste za raniho chladu a cestou jsme nepotkali ani zivacka, ani mrtvacka.

V Col de Taibit jsme se chvili zdrzeli, udeli par fotecek, pokochali se pohledy do okoli a vyrazili dolu smerem do centra Cirque de Cilaos. Sestup to je zdlouhavy, misty docela prudky, chvilemi stineny stromy, chvilemi vystaveny silicimu slunci... a my slapali a slapali az jsme po 2.5 hodinach dorazili na silnici privazejici turisty z Cialos.

Chvili jsme vahali jestli se vydat po silnici, nebo jestli sestoupit az na uplne dno udoli cestou, ktera byla "nedoporucena v obdobi destu". Ale slunce sililo a moznost osvezeni v dole tekouci ricce byla neodolatelna. Navic cesta dolu byla opravdu uzasna - po skalnich rimsach, mezi cim dal zelenejsi vegetaci, mezi fantaskne tvarovanymi skalami.

Navic ricka Ravine de Zitte byla opravdu prijemne osvezujici, coz ocenil i tec-tec, ktery se na nas priletel podivat. Chvili jsme se rachali nad vodopadem, nez nastal cas jit dal. Byla potreba vylezt druhou stranou udolicka zpatky na silnici vedouci z Cilaosu, coz nebylo sice moc vysoko (~200m), ale v nastalem vedru to byla docela fuska.

Po silnici jsme se pustili primo na Cialos. Silnice se tahla a tahla a nas cil se jen pomalu priblizoval. Po snad nekonecne strece po silnicnim asfaltu jsme se konecne dokroutili po uzasne klikati az do Cialos.

Cialos je docela velke mestecko, vzhledem k silnicnimu spojeni s pobrezim i hojne turisticky navstevovane. Ma velky kostel, soudni dum, katolickou skolu a nepreberne mnozstvi domu a domecku postavenych v misntim stylu.

My se napred stavili na pozdni obed a pak jsme se vidali hledat nas hotylek. Vecer jsme si dali osvezujici koupel, veceri v prijemnem prostedi Le Vieux Cep a rychle se zavrtali do perin, protoze druhy den nas cekalo velice brzke vstavani.

Den 4: Cilaos - Piton des Neiges - Cilaos 

Rano jsme vstali jeste za tmy po ctvrte hodine a tesne pred patou jsme uz mirili spicima ulicema Cilaos smerem k nevyssimu vrcholu ostrova na Piton des Neiges.

Prvni cast cesty vedla po silnici az na Le Bloc. Mirne stoupani, prijemne rozhybani se. Od Le Bloc uz pak pesinka vedla pod klenbou lesa klikatic se tam a zpatky vzhuru na Caverne Dufour. Zhruba v polovine jsme se zastavili na kratky oddech u dvou pristresku a praminku vody a za dalsi necele dve hodiny jsme uz stali pod sedlem Caverne Dufour a kochali se nadhernym pohled nad Cialos z ptaci perspektivity.

Po dalsich par minutach jsme si doprali oddech u Gite de Caverne Dufour. Po pulhodince odpocinku byl cas vyrazit na posledni cast vystupu. Slo se prevazne kamenitou klajinou a clovek si musel davat pozor kam slape, bo podlozi bylo plne kameni, kaminku a podkluzujiciho prachu.

Vlastni vystup na vrchol byl zdlouhavy a diky prazicimu slunci i relativne narocnejsi. Vlastni vrcholek Piton des Neiges tvori hreben s tremi vrcholi. Na nejnizsim z nich jsou usazeny anteny, prostredni vrchol je druhy nejvyssi a uplne posledni treti pak nevyssi.

Ale na vrcholu nebyl cas se moc zdrzovat. Slunce palilo, vitr zanasel cerveny prach do poru kuze a cesta zpatky dolu do Cialos je jeste dlouha. A narocna...

Zpatky do hotylku jsme dorazili zapraseni, unaveni, ale s prijenym vedomim, ze jsme behem 12 hodin vylezli a zase slezli 1800m delici Cilaos od uplneho vrchlu ostrova.