Island aneb cesta z Reykjaviku do Reykjaviku

Region: Island

Kam: Reykjavík - Reykholt - Varmahlíd - Laugar - Egilsstadir - Höfn - Skaftafell - Reykjavík

Kdo: Ladat, Simca
Kdy: 11.-25.07. 2009

Za exotikou se nemusi jezdit jen na jih, vychod nebo zapad, ale da se za ni vyrazit i na sever... 

Den 0: Keflavik - Reykjavik

Nedockave se tiskneme u okynek v letadle a po 4 hodinach letu ze Zenevy netrpelive vyhlizime prvni naznaky islandskeho pobrezi v oblezeni ledovych ker. Kry se nekonaji (prece jen je leto), ale za to pobrezi se rychle priblizuje a po par minutach uz rolujeme na draze s prijemnym pocitem, ze "konecne jsme na tom íslandu".

Za kontrolou a s kuframa v ruce chvili cekame na nas kontakt z pujcovny aut. Je 1 hodina po pulnoci a nam by se asi take nechtelo vstavat z vyhrate postele kvuli parku natesenych cestovatelu. Nastesti nemusime cekat nijak dlouho... rychle a s usmevem vyrizujeme papirovani, a s radou, ze "ve meste 50km/h, na dalnicich 90km/h, vsude jinde 80km/h... a ze na Reykjavik to je na prvnim kruhaci prvni sjezd" nas s pranim "enjoy your holiday" nechava nas "autopujcovnik" svemu osudu.

Vyrazime tedy smerem na Reykjavik... Po chvilce tapani (nemuzu najit, kde se v "kozoletu" zapinaji svetla) nam dochazi, ze i kdyz je hluboka noc, venku je obstojne svetlo. Jsme na severu a dalsi dva tydny nebude v noci proste zadna tma. Take nam nejakou dobu trva, nez se srovname s mistnima limitama na silnici - ony totiz "dalnice" jsou pro mistni vsechny silnice se zpevnenym povrchem a ten zbytek je proste zbytek (sterkovy, hlineny a buh vi jaky dalsi).

Do Reykjaviku trefime podle ceduli obstojne, jen nam pak da chvili tapani najit nas hotel Baron. Potom nasleduje rychla spracha s vuni zkazenych vajicek a rychle spat, at muzeme rano vyrazit na pruzkum mesta.

Den 1: Keflavik - Reykjavik

Plan na den je jasny - prolezt Rejkjavik zleva doprava, zezhora dolu, tam a zase zptaky... Od hotelu to je co by kamenem dohodil na pobrezi. Kolem "sochy" vikingske lodi se pomalu blizime do staremu pristavu, kde prolezame snad kazdicke jeho zakouti, pak se dostavame kolem Landakotskirkja do "stareho" mesta a nakonec po Bankastræti a Skolavordustigur az k sose Leifa Ericssona pred katedralou Hallgrímskirkja.

Mestem brouzdame krizem krazem skoro cely den - stavime se v parku u jezirka, kde chvili podrimuje, nevynechavame obidek v jedne z lakavych hospudek kolem stareho mesta, Simca si neodpusti pokukovani po obchudkach...

Slunicko svtiti, az se nechce verit, ze jsme na severu, den poklidne ubiha a my mame v nohar skoro cely Rejkjavik. Vecer pak zjistuju, ze se my "vysipala" karta ve fotaku, a ze z te spouty "uzasny" fotek nemam vubec nic.... grrrr...
Jeste ze jedeme kolem ostrova dokolecka a tak mame Reykjavik vlastne jeste porad pred sebou.

Den 2: Reykjavik - Reykholt

Po smeru hodinovych rucicek vyrazime na nasi okruzni cestu kolem ostrov. Zvedave vyhlizime za kazdou zakrutu silnice a beze spechu dorazime ke fjordu Hvalfjörður, kde chvili premyslime nad mapou. Nakonec se rozhodujeme tuhle asi 30 km dlouhou a 5 km sirokou zatoku objet. Rozhodne to stoji za to - skoro na kazdem metru nas prekvapuji dalsi a dalsi vyhledy na hladinu zatoky a na okolni kopce a skaly. Jen skoda, ze v zapalu obdivovani vyhledu a jakesi nepripravenosti jsme prehledli odbocku na Glymur (se 165 metry je to enjvyssi vodopad Islandu).

Po obkrouzeni naseho pvniho fjordu mirime dal (na sever) do mestecka Borgarnes. Je tu kupodivu nejak mrtvo, na ulici neni skoro videt ani zivacka, ani mrtvacka... Zvedave okukujeme mistni kostelik, vylezame na kopecek za nim, pak zase slezame dolu k mori a pak jedeme dal... Smer severo-severo-vychod.

Krajina se ted memi kazdym kilometrem a predvadi se fantastnima prechodama mezi zelenou a cerne-ostre-lavovitou. Za dalsi hodinu jsme u Grábrók (pokus si chcete procvicit islandstinu, tady je neco o Grábróku).

Grábrók je takova kopka popela, asi 170 metru vysoka, co ma nahore uprostred zbytek po krateru, a co je z ni moc hezky vyhled do okoli. Nam to samozrejme neda a nahoru se vyskrabeme, krater si obejdeme, a pri kochani se vyhledem do dalky s prekvapenim zjistujeme, ze v tesne blizkosti jsou jeste dalsi dva o neco mensi kratery.  Kdyz tady jeste soptivavalo, tak tu asi bylo veselo...

Od Grábróku mirime k rece Hvítá s jejimi dvema vodopady - Hraunfossar a Barnafoss. Cesta se vselijak klikati, ale nas azimut je vychodo-vychodo-jih. Hraunfossar a Barnafoss jsou od sebe co by kamenem dohodil. Ani jeden neni nijak vysoky nebo mohutny, ale oba maji sve neopakovatelne kouzlo. Hraunfossar totiz vyteka jakoby z pod travy, nebo rovnou ze zeme. Proste kde se bere, tu se bere, najednou tu po brehu zteka kouzelny vodopad. Naopak Barnafoss si dere cestu zuzenym kanonem, kde kdysi staval prirodni kameny most. My se chvili prochazime po obou brezich ricky a okukujeme oba vodopady ze vsech moznych stran.

Kdyz jsme dosyta nabazeni vodou, mirime dal a dal, az kam nam cesta dovoli... Dostavame se az kousek za HUsafell, kde obdivujeme duhove svahy kopce.

Pak se vracime zpatky do Reykholtu, kde okukujeme sochu Snorriho, prohlizime si stary a novy kostel, smacime si prsty v mistnim termalnim prameni (verte nebo ne, ale je vazne teply), a laskujeme s islandskyma konikama (tedy oni spis laskuji s nami, bo se napred nechteji nechat vyfoti, a pak do me jeden drcne hlavou tak, ze koncim v potoce).

Den 3: Reykholt - Reykholt

Plan mame jasny - obktouzit poloostrov Snæfellsnes... Rano vyrazime hned po snidani. Napred nam cesta ubiha paradne po asfaltce, ale pak se meni na "prachovku"... V oblacich prachu mirime do rybarskeho mestecka Stykkishólmur, kde nas ceka pristav (jak jinak v rybarke oblasti), spousta lodicek (jak jinak v pristavnim mestecku), a modernisticky kostel byzardnich tvaru, co na vsechno zhlizi z nizkeho utesu.

Po kratkem zastaveni ve Stykkishólmuru pokracujeme dal po krivolakych cestach vynoucich se podel brehu, co pro suchozemce nabizi uzasne vyhledy. Vede nas pres Grundarfjörður a Ólafsvík (kde si davame v bufaci vedle rybarskeho pristavu rychly obed) az do Hellissandur.

V Hellissandur je maly skanzen, ktery se zajmem prolezame - dva originalne resene rybarske domky, male muzeum, par velrybych kosti a socha. Po skanzenu nas cesta vede kolem sopky Snæfellsjökull (ano ano, je to ono - Jules Verne a jeho Cesta do stredu zeme a samozrejme i Ludvik Soucek a Cesta slepych ptaku), ale pocasi nam nepreje a ze slavneho vulkanu nevidime ani kousicek. Jen na okolni krajine je znat, ze je to tady "zije". Hlavne pak pobrezi u Arnarstapi je az neskutecne clenite. A jeste ke vsemu huste zahnizdene alcamy, co po nas, kdyz se podle jejich mineni priblizeme k hnizdum az presprilis, nekompromisne utoci... Jeden se musi neustale ohlizet, jestli po nem nejaka z bilo-cernych alk nejde.

Cestou zpatky do Reykholtu jeste delame zastavku u Deildartunguhver. To je jeden z mnoha termalnich pramenu Islandu - tady diky nemu pestuji rajcata a banany ve sklenicich (mimochodem, prave diky podobnym pramenum je Island nejvetsim producentem bananu v Evrope v prepoctu na pocet obyvatel).

Den 4: Reykholt - Varmahlíð

Presun do Varmahlíð je pohodovy a bezproblemovy... Za cely den potkavame stezi pet aut a krajina se meni snad za kazdou zatackou. Je az neuveritelne, kolik ma tenhle nevelky ostrov tvari...

Monotoni cestu si zpestrujeme zastavkou v Hvammstangi - je to jedno z mnoha malebnych rybarskych mestecek s neopakovatelnou atmosferou. Jako vzdy se jdeme podivat do pristavu, kde nas nos neomylne upozorni na susici se ryby. Chvili obchazime narezle lode v pristavu a vydavame se dal...

Jedeme po prachovce kolem poloostrova Vatnsnes a doufame, ze nekde vys na severu narazime na tulene. Na prvni plazi na ne nemame stesti, ale alepon tu krouzi nespocet druhu ptaku. O kousek dal uz je to lepsi... Tuleni se znudene valeji na utesech nedaleko od pobrezi a nasi pritomnosti se nenechaji ani trochu rusit.

Pak pokracujeme smerem na Borgarvirki, coz je asi 177 metru vysoky cedicovy kopec s prirodnim amfiteatrem na vrchu. S nekolika upravamy byl po staleti pouzivan jako jedina pevnost na ostrove a je odtud nadherny vyhle do okoli...

Od Borgarvirki mirime k cernemu kosteliku v Pingeyrar. Je postaveny z cernych kamenu a zasazen do zelenych plani. Samotny kostelik stoji na miste jednoho  z prvnich klasteru na Islandu, ktery byl zalozeny roku 1112 Jonem Ogmundarsonem biskupem z Holaru a koncem 12. stoleti patril k nejvetsim knihovnam ostrova, kde mnisi pilni mnisi opisovali a prepisovali historicke knihy a legendy. Do dnesnich dnu se klaster nedochoval. Samotny kostelik byl postaven mezi lety 1864 a 1877 a ma opravdu krasny interier s tmavemodrym stropem zdobenym zlatyma hvezdickama.

Pak mame pred sebou uz jen Varmahlid, kde si po bajecne a delikatesni veceri dopravame relaxaci na termalnim koupalisti.

Den 5: Varmahlíð - Laugar

Jedeme smerem na mestecko Akureyri, objizdime stejnojmeny fjord a kolem jedenacte dopoledne stavime u vodopadu Goðafoss. Obloha je sice zatezena tezkymi destovymi mraky, ale hukot 12 metru vysokeho a 30 sirokeho vodopadu nas pritahuje jako magnet. O par minut pozdeji uz stojime na skalnim ostrohu hned vedle mohutneho vodopadu a uzivame si fantasticky pohled do hlubokeho kanonu pod nami.

Godafoss znamena "vodopad bohu" a podle starych bajich svhrnul behem kristianizace Islandu Þorgeir Þorkelsson Ljósvetningagoði kolem roku 999 nebo 1000 do vodopadu sochu boha Norse na znameni zavrzeni starych pohanskych bohu. My do vodopadu svrhavame malou minci na znameni, ze by nam vubec nevadilo se sem jeste nekdy vratit.

Se zajmem okukujeme vodopad z obou brehu ricky a asi po hodine jen neradi vyrazime dal. Mijime Laugar a mirime k jezeru Myvatn s jeho pseudokratery a pak pres mestecko Reykjahlíð do oblasti kolem sopky Krafla.

Napred zkousime teplotu termalniho jezirka Bjarnarflag (ale na koupani to tu rozhodne neni) kousek od geotermalnich vrtu, pak okukujeme zlom v pevninske desce a jeskyni Grjótagjá, a nakonec se na chvili zapominame na plani Námafjall, kde to kolem smrdi syrou, bubla, a skoro vsude stoupa horka para (80-90 stupnu).

Kdyz jsme dost nadychani vyparu syry, mirime primo ke kraterum Krafly - abychom se jich nadychali jeste vic. Cesticka nas napred vede k syrovemu jezyrku, pak na lavova pole s mnozstvim vedlejsich krateru a nakonec stoupa vzhuru k velkemu krateru... Cestu si protahujeme az ke krateru Víti, ktery je cely zality vodou. Pod nami je jak na dlani plan s geotermalni elektrarnou. A vsude kolem je citit syra...

Je cas se pomalu obratit zpatky smerem k Laugaru. Cestou se jeste jednou zastavujeme u jezera Mývatn s jeho pseudokratery.

Den 6: Húsavík & velrybarska vyprava & isladsti konici

Rano mirime do Husaviku. V pristavu se shanime po vyhlidkove lodi na velryby, coz nam neda moc prace. V pul jedenacte uz sedime v nepromokavem overalu a nas skuner Haukur odrazi od mola. Ceka nas nekolikahodinova vyjizdka po fjordu Skjálfandi... A mame stesti, vedle nekolika delfinu vidime samozrejme i velryby, jejich hrbety a ja nevim kolik ploutvi. A jako pridavek jeste spoustu papuchalku a jejich hnizdiste.

Po dlouhe vyjizdce lodi si dopravame bajecny oded v pristavni resturaci a pak prejizdime na koni farmu nedaleko Reykjahlid.

Byt islandsti konici jsou vyrazne mensi nez normalni kone, prece jen jsme z nich trochu nervozni. Ale i pres jistou nervozitu se nam dari se na ne vyskrabat. Pak je nam vysvetleno, jak se takovy kun brzdi a zataci a hura muzeme vyrazit na projizdku, kdy si konici bezi vicemene tak jak chteji a my se silou vule snazime na nich udrzet a nezuchnout ze sedla dolu. Kdyz pak slezame ze sedla, jsme sice uplne zapraseni, ale mame dobry pocit, ze jsme to zvladli.

Jedeme se napred zbavit prachu do nedalekych termalnich lazni, pak se jeste jednou zastavujeme na plani Namafjall a pak uz frcime zpatky do Laugaru.

Den 7: Laugar - Egilsstadir

Den vodopadu a kanonu. Prvni zastavka je kanon Asbyrgi. Ten ma tvar asi 3.5km dlouhe podkovy, ktera je tvorena sklanim masivem cnicim asi 100 nad okolni krajinu.

Druhym zastavenim je vodopad Hafragilsfoss, tretim pak mohutny Dettifoss a nakonec ctvrtym kouzelny Selfoss... Vsechny tri vodopady sedi na rece Jökulsá á Fjöllum, coz je druha nejdelsi reka Islandu a co svym dravym proudem vymlela do okolni krajiny ostre zarizly kanon.

Den 8: Egilsstadir - Höfn

Ukolem dne je se priblizit do Hofnu. Ale napred se rozhodujeme zajet do mestecka Seydisfjordur a prohlednout si drevene baracky tohodle pristavniho mestecka, ktere oziva parkrat za tyden vzdycky kdyz dorazi nejaky ten trajekt z Evropy.

Po prohlidce se nechavame unaset silnici vinouci se kolem pobrezi, co se nekonecne krouti kolem fjordu a kde se kazda dalsi zatacka snazi prekvapit uzasnejcim pohldem na krivolake pobrezi. Cestou se stavujeme jeste ve mestecku Djupivogur, ale jen "na skok". 

Hofn je pak dalsi z typickych mestecek islandskeho pobrezi - pristav, upravene baracky, par ulic a nekolik hospudek. V jedne z nich si nakonec take davame veceri - uzasne velkeho humra. A protoze nemame ani paru, jak se "takova vec" vubec ji, velice nas potesi, kdyz k tomu dostaneme i kresleny navod.

Den 9: Höfn - Svínafell (Skaftafell)