Mauritius

Region: Mauritius

Kam: Grand Bay

Kdo: Ladat, Simca
Kdy: 24.-28.11.2008

24.11. - Réunion - Mauritius

Pondelni dopoledne bylo flakaci, odpoledne pak cestovaci. Ze St-Denis nam letelo letadlo v 17:20 a v 17:05 jsme pristali na jihu Mauritia na letisti s jazykolomnym nazvem Sir Seewoosagur Ramgoolam International Airport. Pasova kontrola probehla pod prisnymi a bedlivymi pohledy emigracnich uredniku (pokazde mi z tech prisnych pohledu beha mraz po zadech, ale zase jsem po dlouhe dobe dostal razitko do pasu, navic razitko na kterem je Didus ineptus s prekrasnym ceskym jmenem blboun nejapny), presto vsak plynule a rychle. Od prvniho okamziku je vic nez jasne, ze na Mauritiu jsou na turisty zvykli, ze pro mistni jsou turiste duleziti, a tak se snazi jak jen to je. Hned vsem daji na jevo, ze dovolenou na jejich ostrove si kazdy musi uzit, ze je to prece vase dovolena, ze tedy byste je meli nechat, aby se o vas postarali a vy byste se nemeli starat o nic jineho, nez o to si to uzit ;-) A je pravda, ze jim to jde bajecne, usmevave a ochotne obvzlast pak po nepatrne uplate at v eurech ci mistnich rupiich.

A my se nechali obskakovat a za chvili uz sedeli v aute a smerovali na sever ostrova do Grand Bay. Ridic byl ochotny a rad nam vysvetlil vse co nas zajimalo - od historie, pres zajimavosti co jsme mijeli po ceste, az po zivot na ostrove. Vysvetlil nam, ze se tam pestuje hodne cukrove trtiny (hura, zase rumicek), ze osamele hranate kominy roztrousene po ostrove jsou pozustatky francouzskych cukrovaru a ty kulate zase pak anglickych, ze Grand Bay je moc hezke misto z bilym piskem na plazich, ze se na ostrove diky filialkam velkych znacek moc dobre nakupuje a ze vsichni miluji fotbal a snad skoro vsichni znaji Barose.

Trochu nas take pobavil tim, kdyz si myslel, ze mluvime kreolsky. Jde o to, ze na ostrove se sice jezdi na spatne strane silnice a mluvi anglicky, ale dominuje francouzstiva. Na tu jsme take velice rychle presli. Ale Simca casto rika misto "oui" neco jako "wue", coz je pry pro kreosltinu typicke a tak na nas po chvili spustil tou uzasnou kreolskou smesici, kde se sice da rozpoznat neco z anglictiny nebo francouzstiny, ale zbytek pro nas byl "spanelskou vesnici".

A tak jsme pri poucne anglicko-francouzske-kreolske konverzaci mirili na sever pres Nouvelle France, Curepipe a Port Louis, az nas za tmy vysadil pred hotelem, my nafasovali klic od bungalovu co byl kousek od plaze a po kterem behala spousta malych gekonku, dali si sprchu a prijemnou veceri a vymysleli, co podniknout behem nekolika pristich dnu.

25.11. - Port Louis, Pamplemousses

V utery rano... rychla obhlidka okoli hotelu (kouzelne plaze, jak z katalogu cestovni agentury), vydatna snidadane a cesta do Port Louis.

Sedime v turisticke dodavce, poslouchame kazetu s indickyma vypalovackama a mlady ridic odvazne klickuje dopoledni dopravou. Mezitim si stiha obcas pricisnout vlasy, ukazovat vsemozne veci po okoli, pochlubit se, ze Baros je jeho bratranec, ukazat nam fotky manzelky a deti a co minutu se po nas ohlizet a ptat se, jestli je vsechno "oukej". Rikam si, ze jsme ve spravnych rukou...

Vyklopeni v Port Louis v pristavu. Rychle mirime do centra, kde stoji super-moderni budovy vedle tech jiz ponekud omselych, vsude spousta lidi, aut, mopedu a nadhanecu do obchodu a obchudku... Po chvili klickovani tim mravenistem lidi a kultur stojime pred centralni trznici. Ke koupi ovoce-zelenina, televize, radia, koberce, vyrezavane cetky, suvenyry, klobouky, kosiky, latky, obleceni, sperky, boty, saly, baterky, knizky a buhvi co dalsiho jeste. A vsichni prodejci hned - monsieur, madam, podivat se ke me, zarucene nejlepsi... dobra kvalita, odkud ze prileteli? ja znam, Baros...

Statecne se proplitame dal a vracime se do pristavu. Rychly shopping (nove plavky), rychly indicky snack na obed a uz mirime do jednoho z nejstarsich zachovalych cukrovaru ostrova.

Cukrova trtina hraje na Mauratiuu vyznamnou roli a tak neni divu, ze ji a jejimu zpracovani je venovano muzeum. K videni vselijake nove i stare stroje, vysvetlena historie cukrove trtiny, jeji pestovani, zpracovani v ruznych historickych obdobich atd. Proste spousta chytrych veci a k tomu i neco navic (napr. ukazka, ze neni cukr jako cukr, nebo zjisteni, ze slovo "cukr" uze mit v nekterych jazycich i docela zajimavou podobu).

Z cukrovaru mirime do Pamplemousses do Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden. Privitani branou znamou z mnoha pohledu jsme rychle vtahnuti do zeleneho sveta rostliken, kvitku, stromu. Je to prekrasne arboretum mimojine s lotusy a s velkym bazenem a v nem ohromne listy vikotorie kralovske (Victoria amazonica).

Po navsteve Port Louis, cukrovaru a botanicke zahrady se uondane nechavame odvezt do hotelu. Srdecne se loucime s upovidanym ridicem a tesime se na odpocinek na plazi, na sbirani muslicek a pozorovani morskych potvurek. No proc to nepriznat - po podvecerni plazi behame sem a tam jak male male deti.

Vecer si pak uzivame terasy hotelu s rumickem v ruce, se splouchanim vln nedaleko nas a s trpytem Jizniho krize nad nami. Dojemne, jak by rekl Iacek...

26.11. - Grand Bay, katamaran Sheranda

Streda rano... Vstavame o neco driv, fotime jeste svezi kvitka (jeden ze symbolu ostrova) a po rychle snidani mirime jeste tichyma plazema do pristavu v Grand Bay. Ceka nas vylet na katamaranu a my jeste netusime jake to bude mit nasledky.

Pred "nasi" lodi nas nedockave podupava asi osm. Posadka dokoncuje posledni pripravy - naklada gril, maso na peceni, neco k piti - pak sundat boty a hura na palubu. Nasleduje rychle seznameni co a jak a mirime ven z pristavu. Spolu s nami snad pet dalsich lodi plnych nedockavych turistu. Kousek za pristavem vypiname motor a nabirame vitr do plachet.

Na palube je pro kazdeho mista dost. My se usazujeme na pridi a jak se vzdalujeme od pobrezi vlny nabiraji na sile. Prid obcas necekane vyskoci, pak se propadne, my nadskocime, Simca vypiskne a osprchuje nas morska trist. Neskutecna zabava. Mezitim zavodime s ostatnima lodema a zda se, ze nase triclena posadka vi co dela. Mame dobry vitr, trochu klickujeme, a zda se, ze jsme nejrychlejsi.

Asi po hodine plavby mijeme pravobokem ostruvek Coin de Mire a zhruba po dalsi hodince uvazujeme lod mezi ostrovy Ile Plate a Ilot Gabriel. Mezi ostruvky je koralovy utes a tak se neda odolat snorchlovani. Pod dohledem kolem dokola krouzicich legantnich bilych ptaku travim ve vode asi tri hodiny s jen kratkou prestavkou na ugrilovany obidek.

Prvnim snorchlovanim nad utesem se nechavam uplne unest -  vsude plno barevnych ryb, tu vetsich, tu mensich, koraly vsemoznych tvaru... jen je mi lito, ze namem nepromokavy obal na fotak.

Kdyz ma posadka pocit, ze jsme "radili" vic nez dost, svolava vsechny "snorchlisty" na palubu a svazi zpatky ty, co se nechali vysadit na jednom z ostruvku. Rychle prepocitani a vyrazime zpatky. Vlny jsou ted mensi nez rano, vitr dobry, houpani nas uspava na siti mezi obema spickami, ale male hejno delfinu dokaze dva stredoevropany dostatecne rychle probrat. Chvili se s nami honi, ale pak se vzdaluji. Asi pro ne nejsme dost rychli. Jeste kousek od pristavu zahledneme krunyr velke zelvy, ale zblizka se nam ji videt nedari.

S posadkou se loucime srdecne. Byl to pro nas velky zazitek. Radi nechavame spropitne a jeste se narychlo domlouvam s lodnim fotografem (vsichni mu rikali Tom Cruise, to asi kvuli tem brylim) na vymene nekolika fotek.

No a jake ze to cele melo nasledky? Jak jsem nezkusene, ale o to vic nadsene, snorchloval skoro tri hodiny v mori bez tricka, povedlo se mi i pres veskere mazani vode odolnym kremem se spalit - zada, zadni strana nohou a rukou. Druhy den mi "sedani si" delalo velky problem :-(

27.11. - Mystical South/Le Sud Mystique

Ctvrtek... uz od rana mam problem se vsim, pri cem potrebuji jen trochu pohnout zady, nohama ci rukama. Mam pocit, ze ve tme bych svitil do dalky cervene jak semafor.

Mame domluveny vylet na cely den. Rano nas ceka sofer pred hotelem a snim pak nekolik zastavek na ceste zvane "mysticky jih".

Napred mirime do Curepipe, kde je neskutecna koncentrace firemnich obchodu vsemozny znacek - od Hugo Boss, pres Giorgio Armani az po Lacoste. V kazdem obchode jsme obskakovani tremi asistenty, kdy jeden ukazuje, druhy odnasi veci co se nam nelibi, treti odnasi veci co se nam libi, ctvrty vse bali a paty rovna rozstrachane regaly. Mimo kosil, kravat, manzetovych knoflicku, tricek a ja-nevim-ceho-dalsiho-jeste kupujeme i zbytek vanocnich darku. Co jsme nenakoupili na Réunionu, to jsme dokoupili na Mauritiu.

Z jedne shoppingove exkurze mirime na dalsi - do mista, kde se brousy diamanty. A z diamantu do kolonialniho domu s kasmirem, koberci a sperky za par tisic eur. No nekupte to, kdyz to je tak levne, ne? 
[Pozn. ale pravda je, a jsem na to hrdy, ze i kdyz jsme v kolonilanim dome nic nekoupili, "pricmrndavaci" hrali prvni ligu a snazili se co jim sily stacili. Dokonce jsme asi pul hodiny licitovali nausnice a prsten se zelenym kamenem, dostali jsme se na polovicni cenu... dokonce doslo na reci typu "jste mi sympaticky... a madam se urcite velice libi... a ja ma deti a zenu... a to uz nemluvim o mem sefovi". Byl to opravdu zazitek.]

Po shoppingu potrebujeme uklidnit a tak mirime kamsi nad Port Louis podivat se na diru co kdysi byvala sopecnym kraterem. Mimo bahniteho jezirka vydavajiciho se za ex-krater je tam i prijemny vyhled do okoli hlavniho mesta ostrova. Nas sofer nam vsechno nadsene ukazuje a vysvetluje a mimojine z nej vypdane, ze Baros je (take jak jinak, ze?) jeho bratranec a ze se uci rusky.
Prvnimu se smejeme (uz paty barosum bratranec za ctyri dny; Baros ma asi rozvetvenou rodinu), ale snaha o nauceni se rustiny se ukazuje pravdivou. Dokonce byl Mohamed uz pokrocilym zacatecnikem a tak zbytek dne prubezne lovime v hlave poucky a slovicka z hudin RJ na zakladce.

Dalsi zastavka je Grand-Bassin. To je jedno z posvatnych mist hinduistu. Voda v jezere je pry stejne posvatna jako v Ganze a proto se nesmi ryby na tom miste chycene jist, bo jinak by ten, kdo je sni, zmodral stejne jako Shiva. Ale tohle asi plati jen pro lidi, protoze na brehu jezera cekaly kocky na turisty krmici ryby, ty pokaze neopatrne priplavali az tesne ke brehu a kockam stacilo jen line natahnou tlapku k uloveni svacinky. A zarazi me, ze kocky mely snad vsechny mozne barvy, jen ne modrou.

Simcu cele to misto plne indu, hindu a barevnych kocek natolik oslovilo, ze jsme se vydali podivat se po sari. Prodavacky z toho napred byly nejak nesve, ale ochotne se snazili a nakonec nam pomohli jedno sari vybrat. Jako bonus jsme pak dostali i nalepovaci tecky na celo... :-)

Se sarim v kufru mezi ostanimi vecmi z rana mirime na Gorges de la Riviere Noire/Black River Gorges. Tedy presne na vyhlidku nad souteskou. Bohuzel vodopad, ktery do ni pada, je zrovna nejak vyschly. Skoda...

Z vodopadu mirime dal k vodopadu Chamarel (ten uz ma vody vic), po ceste si fotime kvitka kavy a pokracujeme na Terres des Sept Couleurs. O zemi sedmi barev nam Mohamed vysvetlil, ze jsou jen dve takova mista na zemi a ze pry komu se podari najit barvu osmou, urcite se na Mauritius vrati. Mozna, ze se tam lidi vraci prave kvuli hledani te osme barvy.

Po celem dnu jezdeni sem a tam, po vsem tom nakupovani, obdivovani a foceni na nas padla unava. I Mohamed toho zacinal mit asi dost bo pauzy mezi jeho vysvetlovanim byly cim dal tim delsi. Bylo na case se stocit zpatky do Grand Bay.
Pred nami posledni vecer na Mauritiu a byla potreba si jeste dat trochu rumicku (mimochodem, cas od casu jsme narazili na "rumerie", tedy cesky "rumickarnu"?), uzit si zivou muziku po veceri v hotelu a pokusit se nejak zchladit moje rozpalena zada.

28.11. - Grand Bay a cesta domu

Patek byl posledni den na ostrove. My se ho rozhodli vyuzit stejne jako posledni den na Réunionu - dopoledne jeste na plazi sbiranim musli a pozorovanim morskych potvurek; odpoledne cestou na letiste.

Vecer, noc a pak i nasledujici dopoledne nam zabrala cesta domu - let z Mauritia na Réunion, z Réuininu do Parize, z Parize do Zenevy, pak vlakem do Vevey a z Vevey do Blonay. To cele jeste zpestrene malou dvouhodinovou stavkou na Réunionu s naslednym zpozdenim letadla.